Z tvůrčího života

„Mnohdy mě doba přiměje tvořit hodnoty i přes situace individuální a všeobecné. Mám totiž svého ještěřího kamaráda Agiho, o nějž pečuji, jemuž důvěřuji. Je to můj tvoreček, jenž potřebuje přátelství.“

V našem státě a národě obrovská rivalita mezi lidmi, mocní jsou ještě mocnější, kriminalita ještě větší kriminalitou. Rodí se méně dětí, více lidí stárne a umírá.

Zlo je více odměňováno než dobro. Ve virtuálním světě nástrahy a podvody jak seznamovací, tak i finanční. V bulvárech a redakcích bohužel vítězí hnus a marasmus.

Takhle jsem si 21. století i budoucí věk vůbec nepředstavoval. Navíc náš stát zadlužený až po uši!

Málo lidí chodí do kostela. Plní církve vůbec své poslání? Jak kdo a kde. Platí pořekadlo o černých a bílých ovečkách. Také se však praví, že ne všechno je černobílé ohledně plynoucího života a životů.

Mnohdy mě doba přiměje tvořit hodnoty i přes situace individuální a všeobecné.

Mám totiž svého ještěřího kamaráda Agiho, o nějž pečuji, jemuž důvěřuji. Je to můj tvoreček, jenž potřebuje přátelství.

Když je třeba, vždycky jej nechám proběhnout. On asi ví, jak mi v dnešní době bývá, přesto se na mě usmívá, v jeho tvářičce je právě to dobro, které současný i budoucí svět potřebuje.

Když se věnuji Agimu, tak vůbec nemyslím na to špatné. Pomáhám svému ještěřímu kamarádovi tady a teď.

Krmím jej kobylkami, housenkami zophobasů, cvrčky, také rostlinnou stravou a minerální výživou.

Když je potřeba, tak mu vyčistím terárium. Každý den mu vyměňuji vodu. V teplých a slunečních dnech jara, léta a podzimu jej venčím u nás doma na zahrádce.

Kéž bychom všichni žili v míru a stabilitě. Náš Agi též potřebuje ideální stav v našem národě i okolním světě, náš Agi hlavně potřebuje již zmíněné přátelství, neboť dovede naslouchat po způsobu ještěřím.

Václav Kovalčík, Zlín