Z tvůrčího života

„Tak jsem aspoň výtvarně ve dvou variacích vyjádřil vzpomínku na svá dřívější léta ve formě jízdního kola, které si cestou jede neznámo kam, anebo někde v zapomenutém rohu stojí.„

Vzpomínám na své dětství, když jsem dostal k narozeninám jízdní kolo. Bohužel jsem si rozbil tvář, když jsem jízdou na kole narazil do fasády činžovního domu na Slezské Ostravě. Na kole jsem jezdil ještě za studijních let.

V současnosti jsem tenhle sport vynechal, vlastně vyřadil ze svého života, a to ze zdravotních a bezpečnostních důvodů. Tak vzpomínám na favorita, též na horské kolo své. Cyklostezky ve Zlíně existují, ale jak jsem „kdysi“ přecházel na druhou stranu, tak mi jeden cyklista řekl do tváře: „Uhni, vole!“

Neměl jsem po uvedeném incidentu morální podporu vůči cyklostezkám.

Tak jsem aspoň výtvarně ve dvou variacích vyjádřil vzpomínku na svá dřívější léta ve formě jízdního kola, které si cestou jede neznámo kam, anebo někde v zapomenutém rohu stojí. To všechno v digitální abstrakci počítače, chytrého mobilu a grafických efektů.

Václav Kovalčík, Zlín