Anotace: „O mém nedávném snu, který se mi zdál. Je také o mém alternativním dětství, které se kombinuje se současnou dobovou konstelací.“
Nádherná a báječná léta prožívám ve svém alternativním dětství. O letních prázdninách se chodím koupat do malé čisté bystřiny. Kolem mě plavou vitální pstruzi, které lze těžko chytit. Procházím se s kamarády a kamarádkami okolní přírodou, děláme různé hlouposti, jenže se víc a víc blíží konec idylek, a začne za chvíli nový školní rok.
V novém školním roce zjišťujeme, že se změnila doba, a z idylické školní docházky se stává drsná kapitola. Za každý kázeňský prohřešek a omyl jsou žáci a žákyně trestány rákoskou, jejíž bití zraňuje dokonce citlivá podpaží.
Konečně vycházíme ze školy, ale zjišťujeme, že vlivem války došlo k otravě života v bystřině. Nelze se zde už koupat, navíc nás i o volném čase pronásleduje rákoskové kantorské monstrum.
Můj život plyne rychle, a já jsem vyznamenán a oceněn za zahradní výzdobu. Ocenění přijímám od mladé slečny. Lidé jsou vděčni za zachráněnou květenu.
Pak už se nacházím na gymnáziu, kde se připravuji na vysokou školu. V oktávě jsem zvolen předsedou, též do studentské rady, kandiduji zároveň na předsedu uvedeného uskupení. Gymnázium se nachází na náměstí. Na dveřní tabuli je sepsán podivuhodný program mými příznivci. Např. lahodné dezerty každý den, ohřívaný teplý čaj během vyučování, kávový automat na chodbě, různé školní olympiády, sport, rozšířená knihovna, kvalitní vztahy mezi studenty a kantory atd.
Ocitám se na chodbě, zároveň prohlížím prostředí, jak se daří též studentům a studentkám v nižších ročnících. Dokonce jednu dívku zachraňuji před jedním agresorem. Uvědomuji si, že jsem víc a víc oblíbenější.
Přichází však období pomaturitní, vysokou školu zvládám, i když velmi trpce, ale nakonec mám titul Ing. Studiem jsem velmi vyčerpán a v nemocenském stavu. Přesto si podávám přihlášku na doktorské studium, jenže to jest v poslední době „divně reformované.“ Prohlubují se předměty zejména laboratorních cvičení, člověk se pak musí více soustředit, aby vůbec uspěl. Jsem pozadu a pozadu. Již v dalším semestru nemám zápočty ze semestru minulého, tudíž ani zkoušky. Je to větší a větší stres. Co bude dál? Cítím se na opakování, ale to znamená opuštění mých spolužáků a spolužaček! Asi je mi souzeno mít jen titul Ing. a konečně vypadnout z univerzity do partnerského a manželského života, anebo života v osamění ve stavu své nemocnosti.
Václav Kovalčík, Zlín
Celá debata | RSS tejto debaty