„O mém nedávném snu, který se mi zdál. Na první pohled je velmi aktuální, co se týče dnešní doby. Sen se šťastným koncem, kde vítězí zaslouženě dobro, zlo jest citelně potrestáno.“
Bohužel jsem jim byl v něčem nepohodlný, a tak mi diktovali, abych se dostavil ráno na jedno místo, kde mi dají pořádnou nakládačku.
Já jsem výzvu z protestu ignoroval, ale jakmile jsem se odpoledne procházel haldovou krajinou, tak jsem potkal tytéž agresory, kteří dlouhodobě terorizovali okolí.
Něco ve mně bylo silnějšího, stále silnější vnitřní protest proti agresi, a tak se mého až příliš sebevědomého chování lekli, nechali mě tedy být, a já jsem mohl projít bez újmy dál krajinou.
Následující den mě čekala ranní cesta do školy. Přede mnou chodily mikulášské botičky a kutálela se sváteční jablíčka.
Oba tyhle zázraky musely ustoupit před projíždějícím kamionem. Dostaly se těsně k plotu, odkud zas putovaly cestou dál se mnou do školy.
Ve škole jsem omluvil svého kamaráda, že jest nemocný s nachlazením. Udělal jsem tedy dobrý skutek, zároveň se věnoval vzdělávání se. Jak asi dopadli ti agresoři?
Ani se neptejte, špatně, měli mnoho neomluvených hodin, byli ze studia vyloučeni, neboť napáchali mnoho zla, skončili nakonec v pasťáku.
Václav Kovalčík, Zlín
Celá debata | RSS tejto debaty