„O mém nedávném fantazijním snu, který se mi zdál. Je o lesoparku u Husova sboru v Náchodě, kde jsem byl v šoku, neboť jsem spatřil hluboký kráter místo skalky, též jezírko bylo ještě více prohloubené. Co se týče mezilidských vztahů, tak mnohé navazuje na mnohé, jak běží život, pozice, zamítnutí dotací na zeleň atd.“
Vracím se z univerzity do Náchoda, abych zavítal domů do historické památky Husova sboru a okolního lesoparku. Jsem šokován, když místo skalky spatřím obrovský kráter, také jezírko JAVAVAJA se ještě více prohloubilo.
Jsem z tohoto úkazu nešťastný, i když ještě nějaká dendroflóra v parku ještě zbývá. Postoj zdejšího kostelníka vytvářel krátery též v morální rovině.
Ten si totiž za mého působení „opevnil“ svůj dětský koutek. Možná se chtěl izolovat od okolního stresujícího světa, kde se v mnoha zaměstnáních v naší republice jede bezohledně přes mrtvoly, a to na plný drsný výkon.
Moc dotací na park nebylo, byly bohužel zamítnuty. Tak z čeho lze pak dělat vytoužené zázraky?
Navíc kriminalita v sousedství podkopávala mou tvůrčí a zahradní iniciativu.
Dva „měsíční krátery“ se ve mně prolínají i do bydliště v mém dětství. Skalku se zahradou zdánlivě také stavím na Kmetské 18 – v našem idylickém bytě. Budu však potřebovat více země, abych nejprve zarovnal obrovské krátery skutečné i fantazijní, postavil též novou květinovou skalku v životě pozemském i posmrtném.
Václav Kovalčík, Zlín
Celá debata | RSS tejto debaty