Z tvůrčího života

„O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se mého alternativního dětství v Protektorátě Čechy a Morava, též odboje proti okupantům.“

Deset mužů stojí před houštinou. Mají býti zastřeleni strůjci protektorátního režimu. Jeden z nich však unikl do houštiny, následně sešupem z kopce v náruči zeleně se nepřátelům ztratil z dohledu.

Každoroční patnáctý březen je vnímán utlačovanými Čechy jako smutná událost. Protektorát Čechy a Morava je opět realizován každoročně. Okupanti slaví.

Nacházím se tedy v klukovských letech. Bydlím s rodiči v jednom malé stísněném domečku. Mám svou sestru, s níž jednoho dne putujeme protektorátními ulicemi a parky, též nám není lhostejná zbývající příroda.

V jedné kopcovité aleji spatříme děvčátko, jak ukládá do dutiny jednoho stromu nějakou obálku s neznámý obsahem. Na děvčátko voláme, ale ono nám uniká. Z dutiny stromu vytahuji již zmíněnou obálku. A ejhle, co v ní je! Dílo a dopisy partyzánů, předpovězená budoucnost osvobození a národního povstání, další předpověď budoucnosti, nějaký neznámý přístroj typu chytrého mobilu, pak nějaké elektrické součástky.

To všechno ukryjeme ve svých kabátech, odnášíme domů. Doma nejprve celou věc tajíme, pak se s tím svěřujeme rodičům. Uvědomujeme si, že je to účinná zbraň, jak porazit okupanty, ale nepřátelům nesmí přijít do ruky. To by pak přišel koncentrák a smrt na celou rodinu!

Se sestřičkou jdu opět do protektorátních ulic. Z jednoho domku chytrým přístrojem nenápadně odsáváme energii a odposloucháváme, co se děje uvnitř. Jsme opatrní, aby nás nikdo neudal.

Pak směřujeme opět domů. Doma se z rozhlasu dozvídáme, že okupanti v protektorátu zavedli další znehodnocení naší měny, tudíž ceny zboží a služeb vylétly nahoru. Jak dlouho tenhle režim a stav vydržíme? Kdy konečně národ povstane proti okupantům, obnoví Československo?

Václav Kovalčík, Zlín