Z tvůrčího života

„Příběh plný napětí a poučení, co se týče jednoho hrdiny, který nechtěl opustit jednu náboženskou obec, za niž dýchal a žil, poté vytvořil stát ve státě atd.“

Jedna náboženská obec musela býti vyklizena, ale hlavní hrdina, který za ni dýchal a žil, ji nechtěl za každou cenu opustit.

A tak se mu podařilo učinit vzpouru, že v české kotlině vznikl jeden malý stát ve státě. Dokonce za uvedeným hrdinou přijel samotný americký prezident, jenž obdivoval místního politického odvážlivce a gangstera.

Místní oligarcha pořádal bohaté hostiny, měl své politické projevy, žil a hýřil, děvky míval, papoušky pouštěl na svobodu, až jednoho dne zbylému sborovníkovi, vlastně kostelníkovi, přetekla trpělivost, a on našeho hrdinu slavného, věhlasného a odvážného zmlátil ve vyvolané rvačce.

Pak kostelník definitivně odešel z jeho služeb, dokonce mu zatopil rezidenci. Pobarvil koberce , stěny a podlahy nacistickými symboly. A oligarcha zmlácený a zubožený mu ještě ze vzteku rozbil hifi věže, rádio, televizor, mobil a počítač.

A tak zůstal sám, všichni jej opustili, ani ty děvky jej už nechtěly, a on si uvědomil, že je třeba šetřit a dělat lidem radost, i když jeho malý stát z noci na den zanikl. Začal tedy tančit před supermarketem, aby potěšil kolemjdoucí. Třeba si jej někdo všimne. Začal hrát šachy s lidmi na veřejných digitálních prostranstvích. Vstoupil do civilní služby, později do armády. Pak postupoval opět stále výš a výš, byl vyznamenáván za chrabrost a statečnost. Dokonce se stal ministrem obrany českého státu.

A co zapomenutá rezidence a stát ve státě? Vlastně se do ní vrátil, odstranil veškerý nepořádek, vyčistil prostory, osázel rostlinami, koupil si a choval zvířata. Měl partnerku, nikoliv prostitutku. A tak rezidence vzkvétala v harmonickém duchu a rodinném životě.

Václav Kovalčík