„O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se daleké cesty na rande, během níž mě zaujme kvetoucí krokus. Fotím jej ze všech koutů a stran, a tak na místo rande nakonec nedorazím.“
Jak už to bývá, tak jsem odpověděl na inzerát jedné studentky nad osmnáct let, jíž jsem byl sympatický. Dozvěděl jsem se, že chová exotického ještěra teguho, že by se se mnou ráda seznámila. Chce, abych za ní přijel do neznámých Počernic.
A tak nastupuji do autobusu, který mě veze přes kotěhulky nádhernou krajinou. Občas se hrabu ve svém batohu, jestli mám doklady, peníze a mobil.
Řidič autobusu zastavuje v jedné vesnici, aby byla přestávka. Poblíž zastávky kvete nádherný fialový krokus, a já jej chci co nejlépe chytrým mobilem vyfotit, a to z různých koutů rostliny.
Dokonce si kvůli tomuto nádhernému exempláři nechám ujet autobus.
Hledám v mobilu, kdy přijede další spoj, ale to už bude nejspíš tma. Setkání s budoucí partnerkou bohužel již zmeškám. A tak jí píši zprávu, co se mi přihodilo.
V chytrém mobilu mi navíc vyskakují okna od různých podvodníků a kyberšmejdů. Pak si říkám, že raději ten chytrý telefon vypnu, neboť jest úplně hloupý.
Jdu dále neznámou vesnicí. Najednou se ocitám v menším sídle Lidovců, kde žádám o členství. Kolem sebe pozoruji, že už mnohé věci, programy a nápady mají rozjeté.
Pořád myslím na svou vyvolenou. Nakonec stihnu autobus, který mě veze zpátky domů, aby rodiče neměli o mě starost.
Smiřuji se s tím, že jsem rande a setkání v Počernicích kvůli rozkvetlému krokusu zmeškal. Kdoví, jestli to ještě někdy napravím.
Václav Kovalčík, Zlín
Celá debata | RSS tejto debaty