Anotace: „O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se jednoho soutěžního festivalu, kde jsem málem zahynul.“
Jeden soutěžní festival mě málem stál život! V noci mi rodiče říkali, ať jdu raději k nim přespat do hotelového pokoje, ale já chtěl býti a žíti neustále se soutěžním festivalem pod jednou střechou velkolepé klenby.
Dokonce jsem chtěl s touto akcí v uvozovkách dýchat a spát. Měl jsem svůj spacák a karimatku. Stala se mi však jedna věc. Začali mě obtěžovat neznámí opilci!
Jeden z nich na mě zaútočil nožem! Ještě že jsem měl při ruce kovovou tyč, odrazil zákeřný útok, zároveň prchal různými šatnami, labyrinty a chodbami do bezpečí.
Neznámá rodina mě ukrývala ve své místnosti, zuřivým a zběsilým pachatelům trestné činnosti zatajila mou přítomnost.
Festival jsem opustil, jel pak ranním linkovým autobusem do neznámé nemocnice. Tam jsem byl považován za hrdinu, neboť se objevily čerstvé zprávy v televizi o mém obranném útěku z festivalu.
Má výhra byla nečekaná. Měl jsem dědičně nárok na svůj vytoužený domek, který já poté obýval s partnerkou.
Následující den ve Zlíně mě tatínek pověřil, abych s ním zašel zalít chryzantémy v kolumbáriu, též nacvičil smutnou skladbu na harmonium. Byl podzim, dny se prudce zkracovaly, a já jednoduše odbyl dušičkovou rutinu.
Hrál jsem na harmonium rozladěnou a skřípavou melodií. Lidé pak přicházeli do prostoru s květinami pro zesnulé, rozmlouvali s nimi ve svém duchu a tichosti.
Václav Kovalčík, Zlín
Celá debata | RSS tejto debaty