Z tvůrčího života

„O dnešním systému, který není k těmto lidem spravedlivý, když jsou pořád dokolečka války a krize. Pandemie koronaviru doslova a do písmene zbídačila a zadlužila náš stát. Potřebné zboží, nájmy, bydlení a služby se zdražily. I média a zprávy tohle přiznávají, dokonce i ta veřejnoprávní.“

Jak se asi dívají postižení při svých nízkých invalidních důchodech a příspěvcích na péči na ty, kdož zbohatli nečestnou a politickou cestou? Možná handicapovaní žárlí, a já je chápu, když se náš stát rozkradl v devadesátkách, dodnes rozkrádá.

Jak se asi dívají postižení na současné pseudo-celebrity na sociálních sítích, portálech a umělou inteligenci? Svět totiž není, co býval kdysi před sametem. Ani zdraví ani postižení nevěděli, že přijdou opětovné války, krize a pandemie koronaviru.

Je mi líto těch postižených, kteří nejvíce trpí krizemi. Navíc jim stát a úřady komplikují přidělování průkazů ztp a příspěvků. Jak se asi postižení dívají na neustálé zdražování nájmů a bydlení?

Myslím si a vím, že nikoliv pozitivně. To že jsou handicapovaní podhodnoceni, je špatnou vizitkou státu. I zprávy si stěžují na uvedený neblahý stav. A proto by si měli úředníci zkusit, jak se žije postiženým, ale to oni zřejmě nebudou absolvovat.

Bohužel se šetří na nesprávných místech, kapitalismus je jako systém krátce udržitelný a snadno zneužitelný. Je totiž bezohledný právě k nemocným lidem, které potkalo neštěstí.

A co dělají církve vůči postiženým? Můj názor na restituce je jasný. Restituce by měly sloužit a pomáhat také handicapovaným, bohužel se tak mnohdy neděje. Přesto jsou i světlé výjimky, když ještě existují dobří duchovní s osvětou, ale systém a přerozdělování církevních restitucí je donebevolající. Peníze pak chybějí na palčivých místech ve společnosti.

Postižení mohou žárlit, a to oprávněně, na Petra Pavla a politiky, jimž jsou vyplácený tučné a astronomické prebendy, ale náš stát je zmítán krizemi. Jaký to pak kontrast a hluboké sociální rozdíly! A tak zastávám názor, že je třeba zabránit dotování válek. Strůjci krizí a pandemií musejí mírumilovným národům zaplatit astronomické reparace, jinak se nepohneme z místa. Také je třeba zabránit šikaně ve školách a zaměstnáních, aby lidé byli zdraví, nikoliv nemocní. Také dnešní doba a společnost se musí morálně a ekonomicky vyléčit a uzdravit.

Co říci na závěr? Chápu pláč a hoře postižených, též jejich oprávněné žárlení, i když Bible odmítá závidění. Přesto jsem toho názoru, že by 21. století mělo odpovídat skutečně vyspělé době, jež také myslí na potřebné – na děti a dospělé, kteří se dostali do nezáviděných situací a handicapů.

Václav Kovalčík, Zlín