Z tvůrčího života

„O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se školních vzpomínek v parafrázi, též lesoparku u Husova sboru v Náchodě, stejně tak místní historické památky, z odpadkového koše vytahuji zapomenuté hodnoty.“

Na nafukovacím člunu pluji po řece Ostravici z Beskyd rovnou do Ostravy. Znenadání se ocitám v matematicko-logickém klání. Vůbec mi to nejde, a tak jsem rád, že to někdy skončilo. Spolužáci a spolužačky pak putovali do katolické oratoře.

Pak se opět znenadání ocitám v Husově sboru a okolním lesoparku v Náchodě. Prohlížím si místní květenu jak uvnitř, tak i venku.

Všude kvetou narcisy, tulipány a další cibuloviny, stejně tak trvalky, stromy a keře. Je pod deštivým mrakem, jímž prosvítají sluneční paprsky.

Na chodbě v odpadkovém koši nalézám papírový Betlém, asi jej nikdo už nechtěl. Betlém, starodávné pohlednice a bižuterii osvobozuji ze spárů odpadků.

Po tom matematickém neúspěchu aspoň něco ve svých rukách mám, mohu začít znovu, mít nadále své tradiční hodnoty. Je to ocenění náhodné, dalo by se říci ze života.

V obytné budově Husova sboru pobývám, z mého pokoje je nádherně vidět na rozmanitou květenu lesoparku a okolí.

A tak se ptám, co dál podniknu. To ještě nevím, neboť právě žiji a kochám se okamžikem kvetoucího jara.

Václav Kovalčík, Zlín