„O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se návratu do devadesátých let z daleké budoucnosti, mého alternativního historického žití a působení v Náchodě.“
Utekl jsem ze zimního zajateckého tábora, a to z daleké budoucnosti. Dostal jsem se až do roku 1994, kdy jsem se ocitl v Náchodě.
Zrovna se dělal velký domácí úklid, navíc bylo příznivé slunečné počasí. Z okna bytu funkcionalistické budovy Husova sboru šlo vidět do lesoparku na zámecká kola plná slunečnic, jež se na květnovou dobu dostaly do svých rekordních výšek.
Myslel jsem, že život navrácený bude o mnoho lepší, myslel já, že se poučím ze svých osudových chyb a omylů, ale skutečnost nabírala více na brutalitě ohledně kandidatury a zapojení do politiky.
Bylo období 90. let minulého století, a já jsem se dostal do pravicové partaje, která se chlubila, že náš stát v pohodě a suverénně hospodářsky předběhne USA a Čínu. Zejména babička Jagučka nám tleskala v pronajaté místnosti, ostatní lidé byli v jakémsi rozruchu. Pak nastala rvačka. Neznámí kriminálníci zaútočili mačetami. Byl jsem rád, že jsem z meetingu vyvázl živý.
Jak tedy postupovat dál? Dostal jsem se do víru ještě brutálnějšího, když jsem se plně a předčasně zapojil do politiky v Náchodě a našem státě, neboť jsem byl občany zvolen.
Zničehonic jsem se pak dostal do počítačové dimenze, kde jsem hlídal své vlastní dítě. Jeli jsme vlakem domů, a ono chtělo vystoupit předčasně na jiné zastávce. Po náročném zápasu se zlobivou ratolestí jsme konečně vystoupili v našem digitálním městečku. Zde čisté životní prostředí, ale neměli jsme vlastní domov. Naštěstí byl někde v uličním růžku prostor pro přenocování. Ještě se k nám přidalo zatoulané malé koťátko. Náš koutek vypadal jako Betlém. Vynikal harmonickou pohodou, i když byl vlastně prozatímní chudobou, ale bohatstvím pro následující budoucnost, až se všechno jednoho dne vyjasní a v dobré obrátí.
Václav Kovalčík
Celá debata | RSS tejto debaty