Z tvůrčího života

„O mém nedávném snu, který se mi zdál. Možná tomu osud chtěl jinak, ale uběhlo již mnoho let. Všechno mohlo býti jinak. Možná bych potřeboval stroj času na uvedené téma. Zde fantazijní sen.“

Jsme na duchovní obnově, ale krajinu postihly mohutné záplavy. Spolužáci mě nemají rádi, někteří mě dokonce šikanují a provokují. Musíme si při této pohromě sundat boty, abychom v bezpečí prošli zaplaveným polem. A já přemlouvám Johanku Damovzalovou, aby si mě vzala za muže. Pak jí domlouvá náš katolický farář, jemuž jsem slíbil, že naše děti budou vychovávány v katolické víře, aby si mě vzala. Johanka pláče, ale pak je smířena s tím, že si mě vezme, dokonce mě začíná mít ráda.

Voda opadla, a my se s třídou vracíme pro naše boty. Ještě před svatbou se seznamuji s její rodinou, která je většinou šlechtického původu. Bývám nově pokřtěn jedním dětským andílkem, abych přestoupil na katolickou víru. Setkávám se s jejími rodinnými honoracemi. Dokonce musím zazvonit, abych vstoupil do jejich sídel. Společně se setkáváme v jedné cukrárně, kde si každý objednáváme zákusek a místní lahodné pivo. Zákusek stojí 5 Kč.

Jeden příbuzný se mě před naším sňatkem ptá, co dělám, jaké mám záliby apod. Já odpovídám, že jsem invalidní důchodce se zájmem o zahradní flóru, zvířátka a zahradní činnost, též činnost hudební, varhanní a výtvarnou. Má budoucí nevěsta se ke mně tulí. Máme se vskutku rádi. A tak sen končí, možná skutečně bude obřad svatební, ale stojí mě to mnohé odříkání, co se týče mého původního vyznání.

Václav Kovalčík, Zlín