Z tvůrčího života

„O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se mého alternativního života, návratu z lesoparku u Husova sboru najednou do druhé třídy.“

Ocitám se v lesoparku u Husova sboru, v němž spatřím zázrak v růstu zeravů západních, které vytvořily šištice velké jak melouny!

Poblíž urnového pahorku nacházím vitální cíniový záhon, jenž je posypán chladivými krupkami, jako by nasněžilo na omezeném místě.

Putuji dál. Na zemi vidím prodlužovačku, která mě zavede oknem do malé venkovské školy, kde se nachází druhá třída, v níž mladá hnědovlasá učitelka učí své žáky.

Najednou jsem se vrátil do alternativních let mé druhé třídy. I když jsem dospělý, tak pocitově je ze mě druhák.

Jedna blonďatá dívenka z bohaté rodiny dohání své resty, píše písemnou práci, ale skvělá paní učitelka ji povzbuzuje, dokonce jí místy radí. Dívenka pláče nejspíš z důvodu svých zazobaných rodičů. Kdoví, co se děje v uvedené domácnosti!

Paní učitelka pak vymýšlí hru zvanou interakce. Každý žák má přiděleno jedno slovo, které si musí zapamatovat. Pak se ze slov vytváří věta vytvořením skupinky, jež připomíná čínského draka. Žáčci si uvedené didaktické hry užívají, a já také.

Připojuji se k mladé paní učitelce, jež má slovo herečka, a já slovíčko interaktivní. Vznikla slovní molekula interaktivní herečka. Připojují se k nám další větné členy. Je to vskutku zábavné.

Co dodat. Blíží se prázdniny. Dne 30. června se rozdává vysvědčení, a všichni žáci mají samé jedničky, dokonce i ta blonďatá dívenka z bohaté rodiny, aby prožila svůj pocit štěstí, aby nebyla smutná a plačtivá.

Václav Kovalčík, Zlín