Z tvůrčího života

„O mém nedávném snu, který se mi zdál. Možná se děje úplně v jiném alternativním století a světě, nevím.“

Alternativní konstelace mi umožnila bydlet přechodně u přátel v jednom domku, a tak mám čas dokončit pokročilejší studium na univerzitě. Navíc učím na jedné základní škole, kde si přivydělávám na svůj život a studia.

Jsem natolik vitální, že dojíždím do svého zaměstnání na jízdním kole. Procházím ulicí. Před nějakým obchodem dochází k hádce mezi dítětem a seniorem. Asi něco ukradlo v obchodě, a ono se to zjistilo. Tak dítěti domlouvám, že se nesmí krást, podvádět a nadávat na seniory. Jsem asi jakýmsi mediátorem mezi mladší a starší generací ve 21. století, anebo možná opět v alternativní pokročilé době.

V jedné kavárně si tři ženy všimly, jak jsem zaperlil nedávno před obchodem. A tak mě pozvaly ke společnému stolu, zřejmě o mě soupeřily svými sympatiemi. Bylo mi v tom společenství skvěle. Nakonec z třech žen vyšla ta pravá, jež mě provází v tom alternativním životě.

Nastává však další problém, neboť nemám za zimní semestr splněné dva předměty. Hrozí mi vyloučení, jeden předmět jsem vzdal kvůli náročným protokolům, zápočtu i zkoušce, jiný předmět jsem bral jako samozřejmost, tak jsem jej kvůli únavě a vytížení skoro vůbec nenavštěvoval.

Moje žena na mě čeká v areálu univerzity, jak to všechno dopadne. Bohužel na studijním oddělení nic nezmůžu, co se týče řešení situace. Jsou úplně rozjetí, že s úředníky tancuji čaču. Pak mi jedna úřednice řekne, když chci vyřešit svou situaci, co si to prý dovoluji a vynucuji.

Jsem odhodlán navštívit příslušné katedry, ale mám strach, že to nevyjde s tím studiem, že mě pošlou někam. Asi mi ujel v uvozovkách studijní vlak. Možná mám v té alternativní době štěstí v lásce, ale neštěstí univerzitní.

Václav Kovalčík, Zlín