„O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se mého bývalého bydliště.“
Přijíždíme autobusem do ponurého a deštivého Náchoda, jenž předtím utrpěl zemětřesením a výbuchem sopečným. Všechny domy popraskané a zavalené dráždivým popelem, ale lidé zde žijí dál.
Místní Husův sbor a přilehlý lesopark nedotčen uvedenou katastrofou. V Náchodě nově funguje městská hromadná doprava, kde lístek na autobus stojí 5 bodů. V Náchodě lidé musejí platit za zboží a služby aplikací v občanském průkazu anebo občanským průkazem nahraným do mobilu. Město Náchod má tedy vlastní měnu v bodech.
Též já jsem si musel zařídit na úřadě uvedenou aplikaci, i když bydlím ve Zlíně. Mám náchodským úřadem přiděleno dvacet jedna tisíc bodů, což je slušný obnos. Se spolužáky, spolužačkami a třídní profesorkou obcházíme fungující tržiště a restaurace zavalené sopečným popelem.
Naše třídní nám zaplatila atrakci, jež stála sto bodů. Má název chemické kartičky a barvičky. Ve vaječných skořápkách jsou různé barvy. Pokud se změní alespoň tři na jedinou, vyhráváme. A tak se i stalo.
Dále se spolužačky před námi muži promenádují, neboť si v obchodě koupily dámské kraťasy a trička. I v městečku postiženém katastrofou funguje život dál. Chtěl bych pak v pozdní noci jít do Husova sboru, našeho bývalého bydliště, abych zde mohl přespat do dalšího dne.
Václav Kovalčík
Celá debata | RSS tejto debaty