„O mém nedávném snu, který se mi zdál. Je o obnoveném lesoparku, vzájemném a církevním usmíření v našem národě, o opětovném rozkvětu demografickém ve městě a našem státě atd.“
Jednou v budoucnu se mi podařilo zachránit lesopark u Husova sboru v Náchodě. Společně s kamarády a kamarádkami jsme uklízeli místní skládku, vysazovali pak keře, stromy, byliny a trávy. I když na skalku nezbyl prostor, tak je lesopark přímo výstavní prohlídkou také subtropických a tropických rostlin, které zázrakem každoročně přežijí naše zimy.
Pak se ocitám jednoho dne v katolickém kostele, kde hraju na varhany. Všude přívětivá atmosféra, ale najednou pod varhanami začíná z neznámého důvodu hořet. Požár naštěstí ministranti uhasili, a já doprovázím zbytek bohoslužby na rozladěný klavír.
Po bohoslužbě probíhají sváteční a gratulační projevy. Lidé se rozcházejí, někteří zůstanou na malé pohostinství. A já nacházím svou partnerku, jež na mě čeká tam někde u radničního sloupu.
Najednou dochází k zázraku, že každá neprovdaná žena jde do každé domácnosti, zasnoubí se, vdá. Totéž se děje v našem státě, že lidé chtějí mít děti. Dokonce radím jednomu vystudovanému nezaměstnanému, který nemůže dlouhodobě najít práci, aby zkusil dráhu politickou.
Dochází zároveň v tomto čase ke zvelebování mnohých zanedbaných domácností, zahrad a míst. Právě teď pociťuji v onom snu usmíření s církvemi, zejména s církví katolickou, rovněž i se svou minulostí, která jest napravena, vždyť máme opět lesopark, a k tomu vzkvétající město, bydlení a báječné mezilidské vztahy.
Václav Kovalčík, Zlín
Celá debata | RSS tejto debaty