„O mém nedávném alternativním snu, který se mi zdál. Týká se mého fantazijního života, kde se plete mnoho věcí okolností dohromady. Též je to otázka víry versus nebezpečí propadnutí z matematiky na gymnáziu.“
Je červnový podvečer, slunce a stíny společně s korunami stromů dodávají předprázdninovou atmosféru. V kostele se mají zpívat a hrát zpěvy z Taizé, ale já se potýkám s nebezpečím propadnutí z matematiky na gymnáziu, které studuji.
V jednom sadě se předčasně urodily a ze stromů spadly obrovské hrušky a jablka. Nečervivé ovoce jsem posbíral, abych je přinesl domů, abych je také donesl k ochutnání do kostela. A tak jsem sjel na kole z kopce k domovním dveřím, vešel do našeho bytu.
Bohužel mě bolí hlava, a já odkládám přípravu na závěrečný test z matematiky, i když jsem učebnicí listoval a bifloval několik týdnů předtím. Pak samozřejmě zavítám do kostela, kde se sborem sníme ty obrovské hrušky a jablka.
Zpěvy Taizé znějí, a já na varhanním kůru nacházím obrovský zapomenutý starodávný islámsko-křesťanský zpěvník, jímž listuji. Písničky jsou zvláštně ekumenicky napsány poutavou barvitou, malebnou kompozicí.
Jedná se o nějaký záhadný druh duchovních písní, které ještě nikdo nenalezl. Jak se zde ocitly? Toť záhadou a tajemstvím.
A tak zpěvy Taizé už dávno proběhly, pěvecká schola se již rozešla, a já se teprve vracím domů, abych se ještě připravil na ten náročný osudový test z matematiky, vždyť nechci opakovat již podruhé za svého gymnazijního studia ročník.
Václav Kovalčík, Zlín
Celá debata | RSS tejto debaty