Možná jsme tak v devadesátkách mohli říci, že chybějí pro děti a mládež přírodovědné dokumenty. Dnes kdybychom to řekli nahlas, tak by to bylo spíše považováno za jakousi výmluvu.
V devadesátkách měl člověk touhu se vzdělávat, dnes mají lidé již mnoho možností, ať už se to týká sociálních sítí, domácích a zahraničních webů, či satelitní a kabelové televize, rozhlasu a České televize.
Těch možností je dost, že se často přehlížejí důležité věci, které by měl člověk umět a znát. Doba umělé inteligence může všechno vysvětlit, ale často hovoří i nesmysly. Záleží na uživatelích, jestli dokážou oddělit zrno od plev, jestli naletí, či nenaletí.
Mám obavu, že digitální svět míří k otupění lidského druhu (viz příliš časté závislosti na chytrých mobilech), jenž už nebude zas tak spjat s přírodou, která uzdravuje, revitalizuje a obnovuje psychiku.
V knihovnách budou doslova a do písmene „hnít“ zapomenuté dokumenty, na něž se bude dlouhé věky prášit. Teď je mnoho věcí on-line. Přibývá například zrakových problémů lidí v dnešní digitální době 21. století.
Doma též čtu postupně knížky, které mám, ale do mnohých se mi nechce, „neboť to už ani není pravda,“ jak ten čas letí. I to nové často přehlížím(e).
Sype se na nás hodně informací, které nestačíme ani pojmout a adresně uchopit. Kéž bychom i v digitální době měli možnost toulat se přírodou, sportovat, prožívat čas na zahrádkách, či parcích a lesoparcích.
Kéž bychom také zavítali do zoologických a botanických zahrad.
A proto nepodléhejme tedy morálnímu marasmu dnešních trendů, které vedou k otupění a omezenosti, neboť otupělé civilizace a národy se tak snadno dobývají, zotročují a ovládají. Dále tyhle zotročené civilizace snadno a rychle vymírají.
Václav Kovalčík, Zlín
Celá debata | RSS tejto debaty