„O mém nedávném snu, který se mi zdál. Je o mém odchodu z gymnázia a mém alternativním životě v dějinách planety Země.“
Nastal mrazivý den vysvědčení za první pololetí. Bohužel už to s tím gymnáziem rovnou vzdávám. A tak v předstihu vyklízím své namalované obrazy a květiny z okenních parapetů v naší třídě.
Musím do školy jít několikrát, několikrát se zas vrátit domů.
Už o mě není vůbec zájem, nejsem totiž v kurzu. Venku však spatřím plakát, který zve veřejnost ke zhlédnutí a prožití všech dějin planety Země od začátku do konce.
Nabídka lákavá, třeba by se dal příznivě nasměrovat vlastní osud a budoucnost. Se skupinkou lidí jedu vlakem přes éru počátků Země, přes vylézání rostlin na souš, dále pak přes prvohory, druhohory, třetihory, čtvrtohory atd.
Bohužel část posádky naštvaná, protože chtěl někdo přeskočit dějiny, přeběhnout rovnou k Čingischánovi.
Já se pak ocitám ve starověkém Egyptě, který ujařmoval izraelský národ. A tak zabíjím trýznitele svých izraelských bratří a sester.
Mám svou manželku, spolu vychováváme dítě. Manželka totiž měla těžký porod. Naštěstí jsou již oba v pořádku, co se týče zdraví.
Syn roste do síly, krásy a moudrosti. Již nemusím mít vůbec strach.
Poté spatřím pokladny států na Zemi. U jedné zaplatím vstupné, abych se setkal s opicí. Nevěděl jsem, že s ní budu muset zápasit o holý život.
Je toho mnoho, a tak procházím též různými bazény, bystřinami, lesy a loukami, abych se vzdělával. Je mi vyčítáno spolucestujícími, že mám tendenci brát uvedenou pouť systematicky od začátku, kdežto ostatní „skáčou páté přes deváté“ v dějinách a osudu planety Země, jak se jim zlíbí.
Nyní je čas na přestávku a občerstvení.
Václav Kovalčík, Zlín
Kdepak čas na přestávku!Vpřed,jen pořád vpřed... ...
Celá debata | RSS tejto debaty