Z tvůrčího života

„O mém nedávném fantazijním snu, který se mi zdál. Týká se jedné samoty, medvědích obrysů, strachu z mohutného tvora, dilematu, zda jít na autobusovou zastávku, aby mě medvěd nepronásledoval, nepotkal a neroztrhal.“

Ocitám se v dřevěné chatě svých rodičů. Dozvídám se, že oba mí rodiče zahájili živnosti. Tatínek se stal spisovatelem, sběratelem a vypravěčem místních pohádek. Maminka zas vyrábí a prodává luxusní marmeládu.

V naší chatě se z toho tvoří tvůrčí nepořádek různých turistických letáků, sklenic a dalšího nádobí. Já se dívám z okna do ponuré horské přírody a vidím obrysy velkého medvěda, který vypadá strašidelně.

Možná se chtěl jen najíst odpadků z naší popelnice, ale mám strach, neboť budu muset jít na zastávku, abych se pak autobusem dopravil na univerzitní internát.

Stále jsem v chatě, dívám se z okna, a medvědí obrysy si oblíbily okolí našeho objektu. Nezbývá mi než si přibalit do baťohu alespoň nůž a jít konečně na tu zastávku.

Snad mě medvěd na ní nepotká, nezastihne.

To by pak byl boj na život a na smrt v případě medvědí vztekliny.

Václav Kovalčík, Zlín